1. |
Zvíře
02:55
|
|
||
|
Občas se mi zrak unaví a nehybné ožívá,
pak zažívám zvláštní pocit, že není vše, jak být má.
Hýbou-li se větvům stromy
nebo oknům jejich domy,
voda pomaleji plyne,
začnu myslet na jediné.
Proč není rys místo psa ochočené zvíře?
Proč stavíme domy, proč nežijem jenom v díře.
Proč vědecký experiment ovládl nám hlav y
a snaží se popisovat neskutečné stavy.
Souhrnem všech různých věd
snažíme se to popsat,
při určitých stavech mysli
za hudby vzniká potřeba hopsat.
Dobrá nálada léčí choré,
často předčí i léky mnohé,
samota je přítelem nemoci,
nemoc je silnější po nocích.
Není člověk místo psa ochočené zvíře,
nežije si každý v mysli ve svý vlastní díře,
není nutnost všechno zkusit jen přežitá fráze
a dny jeden jako druhý nebýt kalendáře.
Není lepší oprostit se od zažitých konvencí,
přehodnotit názor po vlastní úvaze,
nenechat se spoutat vědou a vědní invencí
podrobit svůj názor mozkové námaze.
Věda jistě pomáhá, jen když není jednooká,
někdy souvislost se zdá, býti více podstatná.
|
||||
2. |
Krabička
02:45
|
|
||
|
Chodím kolem tebe každej den,
já snažím se ti odolat, ty si tam tak ležíš jen.
V krabičce pod pohledem, okýnkem koukáš na mě,
říkáš: "Tak už si mě přeci vem."
Ale já...
Mám tě kámo plný zuby,
ty to ještě nevíš, ale vědět budeš brzy.
Tebe zase vídám denně po večerech,
jako kuželka se tváříš, moc toho nenamluvíš,
jak se vlastně jmenuješ?
Já jmenuji se Jitka, ale říkají mi Kozle,
dnes večer mám volný byt, ale nechci sama být,
tak to jsem já těší mě.
A cos jí teda řek...
Mám tě kámo plný zuby,
ty to ještě nevíš, ale vědět budeš brzy.
|
||||
3. |
Origami
02:32
|
|
||
|
Co máme z předků a čím jsme sami?
Skládáme se v celek, jako origami.
Jak se naše vlastnosti v čase mění,
jakou váhu má naše přesvědčení.
Tolikrát se budem k minulosti vracet,
až se na časové ose začnem ztrácet.
Není možné zbavit se všeho,
až s léty poznáš tělo.
|
||||
4. |
Souhrnem knihy
03:06
|
|
||
|
Nač zkoumat hrdiny napsaných knih
a řešit autory prózy i básní.
Když jejich názory,
když jejich názory nejsou mi vlastní.
Příjdou jsou přítomny a potom zmizí,
jenom se utvrdím, jak jsou mi cizí.
Je toho hodně, co každý si vleče,
já nejsem romantik po mně to steče.
Raději budu zkoumat víc tebe,
než řešit knihu chci sledovat nebe.
Nač zkoumat hrdiny napsaných knih,
papír je krásný i bílý jak sníh.
|
||||
5. |
Psanec
03:03
|
|
||
|
Kdybych viděl věci, co jsem neměl vnímat,
kdybych slyšel řeči ušima svýma,
které by se dotýkaly nejen maličkosti mé
a byly by v mojich očích důležité.
Kdybych byl psancem, kam bych se schoval,
zda-li bych svého činu nelitoval.
Tak by se pravda přetvořila mými ústy v slova,
někoho by překvapila a zněla by znova a znova.
Kdyby slova čísi rukou papír poskvrnila,
zda-li by svůj význam vyplnila, zda by se nezměnila.
Proč se pravda někdy zdá, nepříjemná snad až zlá.
Když se stává zbraní, na cti utrhání.
Tolik síly člověk vydá, když se snaží pravdu chtít,
a pak jenom tiše doufá, že jí nikdo nechce zneužít.
|
||||
6. |
Dítě velkoměsta
01:13
|
|
||
|
Tak spěchej dál, nikdo tě nezastaví,
jsi velkoměsta dítě a musíš běžet dál.
Tak spěchej dál, větrem se nezadávi,
čas krutý polapí tě a ty nevypadáš,
že bys to někdy vzdal.
Metra, busy, tramvaje a ty stále utíkáš.
Nemáš svýho koně, ani auto, nestíháš.
Nestihnul jsi ani svojí smrt
a to už ležíš na padrť.
Snažíš se nabrat dech, už je ale poždě,
dopadnul tě nepřítel nás všech
nekonečný spěch.
Tak spěchej dál, nikdo tě nezastaví,
jsi velkoměsta dítě a musíš běžet dál.
Tak spěchej dál, větrem se nezadávi,
čas krutý polapí tě a ty nevypadáš,
že bys to někdy vzdal.
|
||||
7. |
Nablito
00:49
|
|
||
|
Jak sladká jsou tvoje ústa
a kolik v polibku ukryto,
příjde mi v mysl hromů u sta,
vždyť bylo z nich i nablito.
|
||||
8. |
Námořník
02:51
|
|
||
|
Já jsem námořník a jezdím po moři,
já jsem totiž skvělej námořníků šéf.
V létě kradu a v zimě živořím,
protože jsem nejlepší námořníkův syn.
V zimě není práce, v zimě moře zmrzne.
Moře totiž nejsou, to co bývala...
Ale jednou přišla bouřka,
vzala naše plachty s sebou, odnesla je pryč.
Ale naštěstí máme motory,
tak jako mají traktor y.
Teď můžeme dál jet, teď můžeme jet dál.
A už jsem zase námořník
a už zas jezdím po moři,
už jsem zase skvělej námořníků šéf.
V létě zase kradu a v zimě zase živořím,
protože jsem nejlepší námořníkův syn.
Naše posádka a naše kocábka
je nerozlučná dvojka a v podpalubí prasátka.
|
||||
9. |
Zmatek
02:48
|
|
||
|
Místo místa zmatek nastává,
mnoho z toho minulého u nás zůstává,
ale nohy dopadají,
odkud se odrážejí..
Na sítnici obraz déle drží,
i když se skutečný pohled mlží,
těžko ho rozeznáš,
kdy ho fakt nevnímáš…
Nesnadné dohlédnout důsledky svých činů,
stejně pak vyhledat na sobě svojí vinu.
Kolik síly tvojí tě ta úvaha stojí.. ?
|
||||
10. |
Dopis
01:40
|
|
||
|
Letící dopis, letící vzkaz,
schopnost ač na moment zastavit čas,
člověka který na zprávu čeká,
těší ho, láká a zároveň leká.
Okolí mizí, čas se tak vleče,
poslední kapka po skle steče,
zpráva je tady, člověk jásá,
její obsah však srdce drásá.
Tak k čemu je člověku vědět více,
chce vidět ruby a chce vidět líce,
přesto naň čeká – zas a zas,
letící dopis, letící vzkaz.
|
||||
11. |
Izmír
02:12
|
|
||
|
Po pláži v Izmíru kráčím k památce,
co stojí tu už mnoho let,
já propás jsem svůj let. Domů.
Že, Turecký vojáci jsou šmatáci,
Kurdové zase rošťáci
a Íránci jsou dobráci, už vím.
Nevím co se stane,
nevím co stane se se mnou,
až zítra nebo pozítří
se navrátím do země česky mluvící.
Byla to náhoda,
či cestu zvolil osud sám,
že v Izmíru byl Ephrahim
a v Ephesu zas Narin Bal.
Tak dali jsme se stopem na jih,
cestovat po teplejch krajích.
Ve vlnách v noci se cákat,
pak v národním parku chrápat
a zjišťovat, že svět je náš,
i když v kapse velkou díru máš.
Že kdekoli lidi si blízký jsou,
za stejným cílem vždycky půjdou.
Pro lásku se milujou
a pro prachy, pro ty bojujou.
Když jsme tohle všechno zjistili,
naše pasy jsme zahodili.
Teď můžeme se hlasitě smát,
na omezující hranice srát.
|
||||
12. |
Zhõlenej
02:03
|
|
||
|
Přijdu za svojí mamou
a řeknu jí, že jsem zhõlenej.
Kouknu se na rybičky
a pustím si big beat zlej.
Nechoďte pro hubičky,
já sem totiž zhõlenej
a jestli tenhle pocit znáš,
tak dobře mě teď poslouchej.
Zhõlenej….
ty seš zase zhõlenej…
zas jako prase zhõlenej
na stejný trase.
Když uvidíš zázraky
nechceš už nikdy skončit,
koukneš se na mraky
a svět se začne točit.
Lehněte na znaky
nesnažte se přeskočit,
co stojí v cestě těm,
kteří se snaží zvlčit.
|
||||
13. |
Masomel
02:41
|
|
||
|
Stůj co stůj vyhlížíš, co příjde.
Za každou cenu chceš vědět,co tě čeká.
Nejistota jó, ta tě leká,
a hlavně vědět jestli ti to vyjde.
Je ti fuk, že se vše kolem točí,
jdeš bezhlavě jen za svým cílem,
raduješ se nad vydařeným dílem
a srážíš vše, co do cesty ti skočí.
Touhy se plní, už se blíží cíl,
však úsměv z tváře ti mizí.
Těm, co tě znali už jsi cizí
a ty jen cítíš, že ses mýlil.
|
||||
14. |
Nehty
04:09
|
|
||
|
Jednou ráno zjišťuju,
že dlouhý nehty já na rukou mám.
já velkej už jsem kluk a vostříhám je sám...
Nech ty nehty bejt úplně napokoji
nech ty nehty bejt, ať máme co k večeři.
Nech ty nehty bejt....... Na pokoji bejt.
Když ustřihnu první nehet
co se, co se pak nestane
rozhodne se někam bežet
kampak se mu, kam se mu zamane
Co ho to zas popadlo,
kam si to chce, kam to chce štrádovat
nemá přeci letadlo,
dlouho to bude, dlouho to potrvá
Ale on vůbec nedbá mých slov,
chce se vydat, chce se dát do světa.
Jenom na mě zamává
a už je z něj jenom silueta...
Dneska budem mít k vobědu záděry
nehty ty nám zas jako vždy utekly...
|
||||
15. |
Tělo
04:36
|
|
||
|
Někdy je to tělo, co chtělo by spát,
ale mysl se vzpouzí, chce si s myšlenkami hrát.
Jak dopadne boj uvnitř jednoho člověka,
mysl přeci tělu velí, to před rozkazy cuká.
Tělo svoje části únavou ochabuje,
mysl se vzpouzí zčásti spoje obnovuje.
ref. Jak má tělo uposlechnout, cítí se slabé,
chtělo by si odpočinout, pokusy chabé.
Jak má tělo uposlechnout, cítí se slabé,
chtělo by si odpočinout, pokusy chabé.
Tady nesmíš chybět a tam musíš být,
s námi s nimi pobuď a pak můžeš jít.
Vyhraje tělo či vyhraje mysl,
že jsme přeci jedno to už pozbývá smysl.
Tady nesmíš chybět a tam musíš být,
s námi s nimi pobuď a pak můžeš jít.
Vyhraje tělo či vyhraje mysl,
že jsme přeci jedno to už pozbývá smysl.
Mysl tělu vládne, ale nachází se v panice,
co když tělo přepne, co když přesáhne hranice.
Pak už přijde jen dlouhý sen,
konečně pohoda, pro tělo svoboda,
konečně pohoda to není náhoda,
po vodě blouznění a ranní vstávání.
|
||||
If you like Iritující Pýchora, you may also like:
Strummerville A Go-Go #001
by Joe Strummer Fund
Strummer's foundation provides opportunities to aspiring musicians while working to prevent poverty.
go to album
MATANGO!
by The Kill Devil Hills
Down and dirty blues rock from this Western Australian band makes for a truly visceral listening experience.
go to album
Quilt Floor (Full Length LP)
by Mama Zu
The last project from the late Jessi Zazu of Those Darlins is fiery, bright rock and roll that's an affirmation of music and life.
go to album
Death is Nothing to Us
by Fiddlehead
Boston band featuring members of Have Heart and Basement take their earnest, motivational post-hardcore to thrilling new heights.
go to album
Ripping and raw punk rock from Hastings, UK with snarling vocals and dirty guitars fairly explodes out of the speakers.
go to album
Six Million Miles From Nowhere
by Spaceman
As Spaceman, Stephen Munson of UK cult band Living In Texas makes lo-fi pop that shuffles and stomps.
go to album
Punk, soul, jungle, jazz and more collide in this stunning debut LP.
go to album
