1. |
Zamyšlení
02:38
|
|
||
|
Báti se tmy, jak báti se snů,
Báti se nocí, jak báti se dnů.
Procházet mlhou bez vize světla,
čekat na oblevu když tě lavina smetla.
Skočit do vody a zůstat suchý,
slyšet vodopád a přitom být hluchý.
Rozhodnutí špatný, co zdá se být matný,
z rychlosti snad pochybení k čemu je ti platný?
Učí se z nich každý, někdo pro ně vraždí.
Špínou z boty ani vládce palác nevydláždí.
|
||||
2. |
Had
01:49
|
|
||
|
Život hada se mění.
Každoročně se svléká.
Voda po šupinách stéká.
Buď je velký a nebo není.
Člověk se měnit musí.
Ne všechna těla jsou krásná.
Hlavní je myšlenka jasná,
každý si jak mu sedne zkoušívá.
Had se po zemi plazí,
zvířený prach země dýchá,
mnoho věcí kolem slýchá,
do země si skrýše razí.
Stejně tak člověk se ztrácí
v prachu myšlenek cizích
jemu podobných nebo jiných,
pak se do nory vracívá.
|
||||
3. |
Jednou
01:57
|
|
||
|
Jednou se jí krátce podíváš do očí a už ji nechceš vidět víc.
Najednou se s tebou tvůj svět zatočí, už nedýcháš z plných plic.
Jednou její hlas na krátko zaslechneš a už ho nechceš slyšet dál.
Najednou po ní ani nevzdechneš, jako by ses toho bál.
Ref:
Dokáže to určitě, mrká pije všechno hbitě.
Zklamání údiv smutek, nedokázal to a utek.
Utek ode všech, ne však od sebe, svědomí je to, co ho svede.
Houpe se barevně a vyplazuje jazyk, proč je modrý, to není první mrazík.
Jednou její ruku na zádech ucítíš a už ji nechceš cítit moc.
Už s ní musíš zůstat, to už nezvrátíš, ticho přišla smrt a noc.
Sežere tě, sní tě, utrápí zaživa, už nemůžeš dýchat dost.
Usmívej se, směj se, nebuď protiva, život to je jenom host.
|
||||
4. |
Rybička
03:03
|
|
||
|
Stín, co ulicí se plíží,
přemýšlíš stále, co tě tolik tíží.
Chtělo by se ti šíleně ječet,
nezbyde ti nic jinýho, než potichu brečet.
Přemýšlíš, jaký to bude dál,
už dávno nejsi svojí duše pán.
Vkrádá se do těla ten nepříjemnej pocit,
pořád ještě nevíš, jak ses v týhle bryndě ocit.
Všichni kolem tebe mají na plno,
jak odlišit od sebe plev a zrno.
Přemýšlíš, jaký to bude dál,
každej, kdo to zažil, se toho nejvíc bál.
|
||||
5. |
Úsměv
03:44
|
|
||
|
Každý máme jiný, každý máme svůj.
Tak poslouchej a chvíli tu postůj.
Co člověku pomůže,
i když jazyk neumí,
prodere se pod kůže,
snad i bolest utlumí.
Sám snad neví,
jakou váhu má.
Směšný se jeví,
sám se nevnímá.
Mračna zamračených lidí,
ta jejich zlost oživlá,
smutek v životě jim slídí,
neochota ožívá.
Kdo chce, jak chce ať to vidí,
však ten kdo se usmívá,
svůj život si neošidí,
bezstarostně usíná.
|
||||
6. |
Divný stvoření
03:08
|
|
||
|
Divný stvoření běží po ulici, uši má asi do půl těla.
Mnoho koření leží na polici a já stále nevim, nevim, který jsi chtěla.
Děje se to často poslední dobou, nechápu lidi co bych chápat měl,
nejde jenom o mě je to v nás obou, co viděl jsem ho jako bych oněměl.
Tam uprostřed města stál, smutně se díval na pár sviní
a já se ve skrytu duše bál, zda-li ho okolní lidé vidí.
Koukal jak si málo váží slova, koukal, že mluví jak prasata,
nechtěl je napomínat zas a znova, věděl že jsou to jen zvířata.
Jak jsem ho potkal, hned jsem tušil, že se kolem mě všechno mění.
Tep v žilách mi rychle bušil, to jsem se probudil z dlouhého snění!
Spatřil jsem pravdu skutečnost světa, viděl jsem jak se chovat mám.
Jaký má význam slovo a věta a váhu toho co povídám!
Rychle se ohlédl a rozběhl se vpřed, zamával ušima a vzletěl vzhůru,
Zdálky pozoroval města střed, připomínal motýla či noční můru.
Přemýšlel jsem o co se asi snaží, nevím ani teď jen se domnívám,
když do mě v davu lidé vráží už nenadávám, jen se usmívám.
|
||||
7. |
Achilova šlacha
02:41
|
|
||
|
17.června vůbec né potají
chytla mě nutnost, jež mě občas chytají.
Nemoh jsem ji v sobě zkrotit, nešlo s tim nic dělat,
začal jsem se potit a musel jsem začít běhat.
Chtělo se mi totiž osahávat lidi,
řešení však není lehké což každý vidí.
Poblíž totiž nebyla hromadná doprava,
nechtěl jsem být úchylem to by byla otrava.
Chtěl jsem si jen šáhnout na pár Achilových šlach
a při každém dotyku slastně zvolat: Ach
Ref.:
Líbí se mi tvoje,
Achilova šlacha,
každý máme svoje,
tak dej si na ně bacha.
Půjdu za kamarády, ti to jistě pochopí,
když je známý v zoufalství za achilu uchopí.
Zasmějí se, zeptají se, zda bych nebyl šťastný,
kdybych si sáhnul na tu svojí vlastní.
Vždyť to není ono sahat si na ní sám,
já vím přece dobře kde co na svym těle mám.
Není to tak kamarádi, nevím přesně, kde ji mám,
Občas si jí lehce hladím, když ji zrovna nahmatám.
Ref.:
Nevím přesně,
kde mám svojí Achilovu patu.
Někde vzadu na noze,
vím to podle hmatu.
Mám rád boty na podpatku, když je holky nosí.
Achilu maj dobře vidět, často bývaj bosí.
Když pak někdy za nima jdu, nekoukám jim na půlky,
ale vedle achilovek jestli tam maj ďůlky.
Stisknout tak je prstama, jó to by se mi líbilo,
navždy už bych takhle zůstal, vždycky mě to vábilo.
Jediný co zajímá mě, jsou ty jejich šlachy,
achilovky se jim říká, jsou za všechny prachy.
Ref.:
Podle achilovek
vybírám si holky.
Jsem takovej, líběj se mi,
hlavně když jsou tenký
Podle achilovek
vybírám si holky.
Čím jsou tenčí, tím jsem radši,
zpívám honky tonky.
|
||||
8. |
Pod ledem
01:48
|
|
||
|
Trefim tě pohledem, myšlenku možná chytíš,
plaveme pod ledem a přesto oheň cítíš.
Chceme se dostat ven a někdo dolů padá,
tancujem nad ohněm, nad námi bruslař váhá,
nad svými pohyby, při tom se trochu cuká,
s obdivem pro ryby pod ním ten led už puká.
A ty se chvěješ, i když už neni zima,
má smysl ptát se čí to byla vina.
Jak snadné ztratit se, jak těžké vylézt ven,
stačí jen napít se a hned ti skončí den.
Je to tu bez proudu, přesto tě strhnout může,
vypadá na houbu, rozmáčející kůže.
V duchu už přemejšlíš, jaké to bude po tom,
do hloubky zajíždíš, pořád přemýšlíš o tom.
Vzduchové bubliny k hladině stoupají,
chystáš se na nejhorší tiše a potají.
Trefim tě pohledem, nahoru letíme,
tohleto nestihnem, tenhle vlak nechytíme.
Přesto však ze všech sil hledáme v ledu díru,
tehdy jsem pochopil, hlavně neztratit víru!
Tak už jsme nahoře, zas můžeš volně dýchat,
brusle jsou v komoře a já začínám kýchat...
Víš, že když spíš,
málokdy uslyšíš,
že se tu někdo hádá,
proto se nezdráhá.
Vše kolem umlká,
spí ani nemuká.
A ty se potíš, i když je tu zima,
nemá smysl ptát se čí to byla vina...
Sní si svůj sen,
představou okouzlen.
Obrůstá ho růže,
nic proti nezmůže.
Přemýšlí, co poté,
zdá se to moc kruté.
Ohnivé myšlenky do hlavy padají,
tiše už slyšíte, jak rychle pukají
Jestli se vzbudíme,
to zatím nevíme.
neztrať se ve výru,
v neklidu vesmíru,
tak vstávej a začni žít,
než bude klid...
|
||||
9. |
Příběh Kůžete
01:47
|
|
||
|
Ať chci nebo nechci už je tu zas,
stále je mi v patách ten odpornej čas.
Každý den ten čas mě tlačí,
jednou se však zastavím a řeknu to stačí.
Dnešní lidé chtějí všechno rychlé,
pro lepší skladnost mít z vajec krychle.
Tažnou zvěř dávno nahradily stroje,
skládky přírodní zase mechanické hnoje.
Všichni tvrdí, že stále něco musí,
mně se tohle zrychlování už opravdu hnusí
Některé věci mají svůj čas,
kdo ví jak Ti dlouho roste na hlavě vlas.
Tak si chvíli odpočiňte, pozorujte mraky,
někdy běží o závod a někdy stojí taky
|
||||
If you like Iritující Pýchora, you may also like:
Strummerville A Go-Go #001
by Joe Strummer Fund
Strummer's foundation provides opportunities to aspiring musicians while working to prevent poverty.
go to album
Learning To Swim On Empty
by Wu-Lu
featured on Bandcamp Radio Apr 30, 2024
go to album
MATANGO!
by The Kill Devil Hills
Down and dirty blues rock from this Western Australian band makes for a truly visceral listening experience.
go to album
Quilt Floor (Full Length LP)
by Mama Zu
The last project from the late Jessi Zazu of Those Darlins is fiery, bright rock and roll that's an affirmation of music and life.
go to album
Death is Nothing to Us
by Fiddlehead
Boston band featuring members of Have Heart and Basement take their earnest, motivational post-hardcore to thrilling new heights.
go to album
Ripping and raw punk rock from Hastings, UK with snarling vocals and dirty guitars fairly explodes out of the speakers.
go to album
Six Million Miles From Nowhere
by Spaceman
As Spaceman, Stephen Munson of UK cult band Living In Texas makes lo-fi pop that shuffles and stomps.
go to album
