1. |
Oslík
04:19
|
|||
|
Tvoříme neviditelný hodnoty,
hlavně mít slušný kalhoty.
Cizí částky někde nabývaj,
muži v kvádru se tomu usmívaj.
Přiklonit se tam, kde to nese,
překážky kácet, jen když se oslík třese.
Rozmysli si svoje další kroky,
v týhle situaci přece nechceš zůstat roky,
někdo tvoje schopnosti ti vytýká,
jen aby mu velká židle nebyla moc veliká.
Tvoříme neviditelný hodnoty,
hlavně mít slušný kalhoty.
Cizí částky někde nabývaj,
muži v kvádru se tomu usmívaj.
Přiklonit se tam, kde to nese,
překážky kácet, jen když se oslík třese.
Tvoje povinnosti do rohu tě tlačí,
nemysli, že osm hodin nám tu hochu stačí.
Co na tom, že pracuješ za dva nebo za tři,
hlavně makat za mě do tvý náplně patří.
A až všechny analýzy vytvoříš, Já si slíznu smetanu.
já si slíznu smetanu a ty se vypaříš. Já si slíznu smetanu.
|
||||
2. |
Hrnec
02:31
|
|||
|
Novodobý muž a novodobá žena kráčí ulicí,
ani jeden neví, co se vaří pod poklicí.
V hrnci tlak sílí, poklice klap, klap udělá,
však zájem každého se jinam upíná.
S úsměvy pozorují okolí,
nic je nepálí, nic je nebolí.
Když tu se rozezní telefonní znělka,
je to snad ctitel anebo ctitelka.
Jejich klid zcela naruší,
zvuk, který dere se do uší.
Co na tom, že to byla jen reklamní věta,
zájem o to, co není podstatné,
pánům a paním novodobého světa,
větev klidu jim v klidu podetne.
Když tu se rozezní telefonní znělka,
je to snad ctitel anebo ctitelka.
Je jich klid zcela naruší,
zvuk, který dere se do uší.
|
||||
3. |
Okruhy
02:57
|
|||
|
Okruh lidí vytváří si svoje jméno.
Okruh lidí má okolo vlastní svět.
Nikdy nechtěl být sám každé ráno.
Zapadl mezi ně v podstatě hned.
Bylo by mu dobře tam i tady.
Vždycky vybírá si své vlastní řady.
Neznamená, že by snad musel či chtěl.
Zapadl mezi ně ani nevěděl.
Okruh lidí spolkl ho jak malinu.
Komu to teď má dát za vinu.
Nemusí nikomu, stejně by tu byl.
Zapadl mezi ně a spokojeně žil.
|
||||
4. |
Jírovec
02:56
|
|||
|
Vzpomínám na tebe jírovče,
kolik se toho tam dálo,
všechno se krátí a dělí,
anglicky, česky je málo.
Prkénko s koly a mnozí voli,
všechno má šťávu, máloco bolí.
Jírovče snad-li kveteš či ti jen pupeny raší,
bude ti jistě spoustu let, dýchej dál bratře můj starší.
Takových volných i krásných chvil,
vzduchem si pytlík létá,
zakrytí listím, pískot - hej
množí se bylina setá.
Ač každý jiný, jedno nás pojí,
život, co žijem, ten za to stojí.
|
||||
5. |
Mravenci
03:28
|
|||
|
Při pohledu na mravence, dívám se jak lehce, živel si s nimi pohrává,
ve srovnání s člověkem v jeho běhu všelikém malý pracant jistě vyhrává.
Pro zklidnění hlavy vymýšlí si člověk snahy.
Pozoruje mravence ho pocit ovládá,
že ač neumí číst,
je si tím jist,
že jeho práce není zbytečná.
|
||||
6. |
||||
|
Každej si sám střeží svůj strom,
jako by nevěděl, že leží pod nim.
Roste mu přímo z jeho srdce,
někomu pomalu a jinýmu zas prudce.
Některý stromy jsou suchý,
dělají je z toho vaše prachy.
Jiné skvějí krásou a živostí,
poznáte pak člověka, jestli kypí radostí.
|
||||
7. |
Nálada
04:01
|
|||
|
Střídá se mi nálada podle ročního období,
v létě je podzim, na jaře prosinec.
Nevím, nevím jak dlouho tady budu
a je mi to jedno!
|
||||
8. |
Venkáč
02:03
|
|||
|
Stromy jako statní muži v zahrádkách stojí,
když přijde bouře, jen málo se bojí.
Otevírají svojí náruč k nebesům tiše,
jejich větví přibývá a rostou stále výše.
V přírodě divoké je mi vždycky dobře.
Každá květina si kvete v jiném ročním období,
když pak jedna zahyne, tři další ji nahradí.
Kvetou bíle kvetou žlutě, zeleně i modře,
ach v přírodě divoké je mi vždycky dobře.
|
||||
9. |
Depeše
02:41
|
|||
|
Člověk je součástí součástmi složen,
nepoznáš hlavu když rozsekán nožem
v rozkladu zkouší s trávou splynout,
v bolesti, bez citu musel hynout.
Součást lidstva na malé kousky
tak jako strouhanka dělaná z housky
smíchaná společně s dalším pečivem
nepoznáš kdo kým byl!!!
|
||||
10. |
Tři
02:50
|
|||
|
Kluci jednou vylovili pořádnýho sumce,
hledají kupce.
Jde okolo jeden filmař, co mi nabídnete?
Co za něj chcete?
Dej sem třeba litr, ale zabij si ho sám,
na vraždy kralů se nedívám.
Hooo ho a šli dál
Hooo ho a šli ještě dál
Filmaři ho daj na deku a dost je to zmáhá,
je težká váha.
Druhej den dumaj, jak ho jen zabít.
Má tuhej kořen, jeden prevít.
Elektrikou ne, to mu lebku zničí,
zkus ho vzít tyčí.
Hooo ho a šli dál
Hooo ho a šli jeste dál
Cesta na plac trvá delší dobu,
hoď ho na korbu.
No podivej se von je ještě živej,
to mi ho vyndej!
Vždyť ten sumec vypadá jak sejra na jehličí
Vyztuž ho tyčí.
Sám ho ale neunesu, dejte mu tam háky
a další držáky.
Klapka jede, za chvíli to bude,
proč se furt škube?
Hooo ho a šli dál
Hooo ho a šli ještě dál
Dotočeno, balíme a sumec zůstal sám - pro tři minuty času?!
STOP, KONEC
|
||||
11. |
Proč
01:13
|
|||
|
Lidé se mi straní, proč?
Děti se mě bojí, proč?
Ptáci na mě křičí, proč?
Dokonce i slepí se mi vyhýbají,
vysvětlí mi někdo?
Já jsem totiž vyvrhel,
jako kámen studený,
do potoka hozený.
Plivni mi radši do tváře.
Tohle se člověku zají, to mi věř,
když to dlouhá léta tají, to mi věř.
Ostatní to zřejmě nevidí, to všiml sis,
asi ne, jsi stejný jako oni, není mi to jedno.
Neznamená, že když jsem vyvrhel města,
že to mám všechno jinak hozený.
Říkám mý srdce není studený.
Klidně ti plivnu do tváře.
|
||||
12. |
Pat
03:12
|
|||
|
Nemůžeš pochopit, co chci říct svými slovy,
sám zase svojí řeč halíš v podivný kódy.
I když spolu jedno jsouce
vedle sebe snažíme se žít,
oba pořád téže louce
květy chcem podupat anebo pěstovat.
Zapomněvši svoji lásku
setrvačností se šinem dál
chytajíce se vraku,
který ale dávno ztroskotal.
|
||||
13. |
Nejsi sám
01:21
|
|||
|
Nejsi sám.
Ve dvou se to lépe táhne.
Záleží kdo na jaký straně lana stojí.
Zda nejsme proti sobě, sám každý v sobě.
|
||||
14. |
Ptáci
05:00
|
|||
|
Kam ptáci táhnou, řekni mi do jaký krajiny.
Obrazy se zbarví do tmavě rudé,
dokola se točím, co se mnou bude?
Nohama se dotýkám kamenné dlažby,
proč se vlastně konaly všechny ty vraždy?
Na místě stojím a polykám sliny,
jak to dnes bude, jestli poletím s nimi?
Pozorně se dívám a ruce svírám,
tiše se raduji, já ještě neumírám,
pozorně se dívám, ruce mám v pěsti,
jak to dneska bude, jestli budu mít štěstí
pozorně se dívám, ruce mám v pěsti
a soumrak tiše padá na náměstí..
Tady nezůstanu, já chtěl bych letět s nimi.
Pomalu se rozbíhám, nohy mi kmitají
a všichni ptáci už kolem mě vzlétají.
Nesouhlasím s heslem silnějšímu sláva,
nespravedlnost, jó, to je silná káva!
Najednou mi svitne, zůstanu tady,
nezáleží, kde jsem všude najdu vady,
časem se iluze pomalu ztrácí,
stejně tak i ptáci se zpátky zas vrací.
To, co tě potká tě vlastně tvoří
a co jsi zmeškal nenalezneš ani za tisíci moři.
|
||||
15. |
Make Up
02:49
|
|||
|
Až jednou přijdou ty časy a vypadaj ti vlasy,
tak si uvědomíš asi, že nejsi symbol krásy,
že všem krémům proti vráskám,
kosmetickým make-up maskám
vděčíš jen
za to že si přijdeš mladá před zrcadlem.
A tak nezapomeň na to, že jsi krásná hlavně tím, čím se lišíš,
kašli na to co kolem vidíš a slyšíš. Sama se snad před sebou stydíš?
|
||||
16. |
Němý
02:02
|
|||
|
Znám jednoho člověka, Němý jméno má,
vyznačuje se tím, že v kanále přebývá,
má rád samotu a nikdy nemá čas,
je velice moudrý jen jako málo z nás.
Nemysli si o něm, že je to ňákej houmles,
kdyby totiž chtěl, tak by k nám hned vylez.
Nežije tam sám, žije jich tam celkem hodně,
nerozmnožujou se ale přibejvají plodně,
nemá rád moc slunce proto přebývá tam dole,
na všechny být naštvaný v tom spočívá jeho role,
nikoho nemiluje, nic nemá rád,
jen velkej tlustej potkan je jeho kamarád.
Vůbec se neusmívá, neví, co to je,
nikdy nechce upustit od svýho postoje,
od malička v sirotčinci tak možná proto,
ale to je jiná stránka věci, nechci zpívat o tom,
celej den pozoruje z kanálů lidi,
občas se i on v některym z nich vidí.
Z pozorování ví, jak se chovaj,
jejich pokrytectví, jak vždy svý chyby schovaj,
až jednou vyleze, všechno jim to řekne,
on se bude usmívat a každej se ho lekne,
vylezou i další lidi, co jsme předem zavrhli,
co jsme je společností do kanálu uvrhli.
Oni za to nemohou, jak a kde se narodili,
proč a kdy je rodiče z jejich domu vyhodili,
oni nejsou horší, možná v něčem mají navrch,
proto neodsuzuj toho, koho jinej zavrh!
|
||||
17. |
O lásce
02:20
|
|||
|
Tam někde na hranici rozkoše
píšou se texty, co patří do koše.
Pro jejich množství či pro jejich slova,
příběhy lásky zas a znova
Je fuk co se komu při nich zvedá,
co jejich autor v písni hledá.
|
||||
18. |
Škodík
03:07
|
|||
|
Chci bejt tvou ponožkou, která se sune dolů.
Chci bejt tvou peřinou, pod kterou se potíš.
Chci bejt tvou botičkou, která tě tlačí.
Chci bejt malým zvířátkem, podobat se mouše a otravovat.
Chci bejt tvý svědomí, který tě kouše.
Chci bejt tvý veliký břicho.
Já, chci bejt tvá žáha, která tě pálí.
Já chci bejt tvá dlouholetá povinnost, co má být splněna.
Crrr, já jsem tvůj budíček v 5:00.
Někdy mít rád znamená pořádně se prudit!
|
||||
If you like Iritující Pýchora, you may also like:
Strummerville A Go-Go #001
by Joe Strummer Fund
Strummer's foundation provides opportunities to aspiring musicians while working to prevent poverty.
go to album
Death is Nothing to Us
by Fiddlehead
Boston band featuring members of Have Heart and Basement take their earnest, motivational post-hardcore to thrilling new heights.
go to album
Ripping and raw punk rock from Hastings, UK with snarling vocals and dirty guitars fairly explodes out of the speakers.
go to album
Before The Day Has Gone
by Bellini
Ten years may have passed since the last Bellini record, but the math rock group sound as fierce as ever.
go to album
Fueled by serrated riffs, raspy vocals, and rubbery basslines, the Aussie punks' latest pushes garage rock to rowdy extremes.
go to album
Rat City Dog Boy
by Rotten Mind
Brisk, gripping, and unbelievably hooky, the latest from Sweden’s Rotten Mind combines breathless urgency with post-punk majesty.
go to album
Fantastically outré funk from Quinton Brock that rides rubbery basslines to ecstatic choruses.
go to album
